Srpen 2012

Farma - Vyřazená Sára s rodinou

24. srpna 2012 v 8:25 | Aduška ♥♥ |  Herci\herečky a videa s nimy


Kdo měl rád farmu napsat komentář a komu jste fandili.....

Přřátelství ♥♥♥♥

23. srpna 2012 v 10:40 | Aduška ♥♥ |  Láska :)
Když ti život chutná jak citrón
a když plno smutku ti rolba přiveze.
Když ti život přijde jak kyselý bonbon
a když slza tvou tvář zanese.
když přestáváš věřit, že políbí tě anděl
a když všechna radost vykouří se ze srdce.
Pak přijde pravý přítel vykonat daný úděl,
vykouzlí úsměv na tvé tváři a vezme tě za ruce.
Když všechno jak pivo je hořké
a když musíš sundat růžové brýle.
Když přijde ti vše strašně těžké
a když vzdálí se ti životní cíle.
Když jednou jsi nahoře a hned dole zas
a když přijde ti jak kdybys na vleku jel.
Když povadne v tvé duši ten známý jas
a když do záchoda by ses spláchnout chtěl.
Tohle nejsou jen slova pouhá,
co tvé uši slyší každý den.
Vždyť přátelství je věrná touha,
co vždy přinese krásný sen.
A proto víru měj,
že mobil ti vždy zazvoní.
Vždyť přátelé jsou tu, tak se směj,
tvé slzy již srdce neroní.
Přátelství je pro nás naděje jediná,
osud nám do cesty seslal vás.
Jste pro nás stvoření nevinná
snad nikdy nezapomente na nás...

Citáty o životě ♥♥♥

23. srpna 2012 v 10:38 | Aduška ♥♥ |  Láska :)
Nikdo se nás neptal, jestli se chceme narodit, tak nám neříkejte ..(jak žít..co dělat..jak uspět...jak zvítězit)..........................

Jsem na dně, konečně se mám od čeho odrazit!!!.............................

Jsem krutý i něžný..jsem ŽIVOT................................

Život bez kamarádů je jako život bez hlavy a to není ani život............................

Pamatuj: Život není zlej, vždyť dokud žijeme, je všechno OK!...................

Šťestí je jenom sen, bolest je skutečná!.........................

Život je jen ubohou parodií na naše sny!...............................

Život je jako žebřík do kurníku. Krátkej a posranej...........................

Záleží na Tobě jestli žiješ nebo umíráš..............................

Ten, kdo stojí na vrcholu, tam jistě nespadl z nebe...............................

Užívej si každý den,vždyť nikdy nevíš kdy přijde ten poslední.............................

Chcete-li se dotknout hvězd, musite mířit vysoko.........................

Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí............................

Smrt je jediné co máme v životě jisté!...............................

Smrt je hrozná pro ty,jimž všechno končí s životem,ne však pro ty,jejichž duše je nesmrtelná.................................

Neboj se snů,neboj se věřit…věř v to,co ti dává odvahu,v to,co tě drží na vodou…jen pro to má smysl žít..............................

Láska. . .

20. srpna 2012 v 16:28 | Aduška |  Smutek :((

Láska

Každý ji má, každý ji ztratí,
každý ji zná, každému lány zhatí.

Každému ublížila,
každého oslnila.

Někdo ji nepoznal, jiný až dost,
někdo ji nechce znát, jiný zas až moc.

Láska - cit krásný,
dělá z nás blázny !!!!!

Nechci tě....

20. srpna 2012 v 16:25 | Aduška |  Smutek :((
Chci ti oplatitu
tvé upřímné ''Miluji tě''
nemůžu si vysvětlit
proč už nechci tě.

Říkala jsem si,
navždy budem spolu
nedávám nám šanci
každý sám půjde domů.

Nechceš být kamarád,
já to nechápu
nechals mě venku stát
od té doby tápu.

Mé slzy :'(

20. srpna 2012 v 16:21 | Aduška |  Láska :)

Mé slzy

Mé slzy jsou jak kapky deště,
co padají, když zrají třešně.
Jak kapky dvě jsou tvé oči,
modré jak oblak co se v nich smočí.
Je tu zase podzim
ten chladný a deštivý předzim.
Je to strašně smutný den,
nejen kvůli počasí,
není až tak smutný jak ten,
co se mi vzpomínat na něj hnusí.
Je to den kdy jsi mě nechal samotnou,
svému hroznému osudu opuštěnou.
Nevím, co hrozného jsem ti udělala,
nevíš, co jsem po konci lásy prodělala,
za velikánské utrpení,
které moje velké slzy roní.
Jsou jako jed, co dám ti vypít hned.

Být navždy dítětem...

17. srpna 2012 v 15:38 | Aduška |  Láska :)
Právě jsem objevila kouzlo rádia na lide.cz a na hity 90s tu tancuju po pokoji. Se vzpomínkami na ranné dětství, na kterém mě tyto songy (mimo jiné) provázely. Já, malá holka sama žijící s mladou, nevázanou matkou, každé sobotní ráno trávila s Terezou Pergnerovou a její hitparádou.
"Zatancuju vám Michaela Jacksona!!" křičela jsem často mezi hrstkou mámy přátel. A pak jsem se za potlesku a smíchu všech 'tetiček a strejdů' pokoušela o známou měsíční chůzi..
Na akcích společně s ratolestmi známých, dětmi mého věku, jsme se vyřádili a pak někde svorně pod stolem hromadně odpadli.
Bylo to nejšťastnější období, co jsem za život mohla prožít. Protkané láskou, srandou, svobodou a vzpomínkami, které zůstanou na vždycky..
Ohlédnutí do minulosti
Tenhle článek věnuju někomu, kdo pro mě v životě znamenal hodně. Někoho koho jsem měla ráda a kým jsem později tak opovrhovala.
Byla jsi pro mě krásnou hádankou, která se změnila v labyrint, ze kterého nebylo možné utéct. V dobách, kdy jsem v tobě bloudila, jsi mi byla asi nejdál. A to už se nezmění.
Přesto si pořád byla někdo, ke komu jsem tiše vzhlížela, koho jsem se do posledního dne snažila pochopit, kdo mi teď chybí..
Večer múza, ráno víla. V tvých polibcích jsem však hledala víc než v nich bylo ukryto.
Nebylo od věci párkrát si zavzpomínat na dobu, kdy jsem v tvojí zvláštnosti nacházela klid a mír potřebný pro mou pošramocenou duši. Občas mi přijde místnost bez tebe prázdná. Jako by vymizel smysl kolektivu. Jako by chyběla jiskřička. Kus nás..
Snad bych skončila jen přáním, ať se máš jinde líp. Ať se sama v sobě vyznáš. Ať najdeš lásku a pochopení. Víc nepotřebuješ..

Zapijím žal,smutek,schízu...Je mi tak krásně lehko

17. srpna 2012 v 15:34 | Aduška |  Láska :)
Tak se stalo, že ráno hlava rodiny (máti) zavelela, že navštívíme hlavní město. První myšlenka sejdu se s Kájou a ujistim se že je v cajku a nic mu není (viz minulej článek). Což bylo ale něco co mě naprosto odradilo od výletu. Ty SMSky, ty hovory.. Najednou mě vyděsilo, že by s ním ve skutečnosti něco mohlo bejt. Stáhla jsem se do vlastních myšlenek a do Prahy tak odjel jenom zbytek rodinky.
Během dopoledne jsem po probdělý noci naspala tři trhaný hodiny plný bolesti, vzpomínek a děsivých snů. Potácím se z postele, zajdu si na záchod a zahalena do několika kusů vytahaný teplákoviny se vydám za barák do obchodu pro cíga. Jak se tak rozhlížím po nově otevřeným obchodě, v ruce zakázaný Startky, můj zrak padne na poličku od 18ti let. Že by se dal smutek utopit? Se vzpomínkou na několik akciček v boji proti smutku dávám poslední stokorunu za Amundsenku.
Dopotácím se domů, pod mikinou mě tlačí flaška do žebra, padám na postel. Po určítý době dopiju čučo z předchozího zátahu a mírně omámená se peru s uzávěrem vodky. Barbarsky neuznávám skleničky, a tak lokám plnými doušky přímo z flašky. Pak už se všechno slévá do jednoho rozmazanýho fleku. Historie z icq mi potvrzuje, že se zase osvědčila moje výřečnost. Stejně tak jako ranní telefonát s kámošem , který u mě včera k večeru byl, mi vypověděl, že jsem mu plakala na rameno a výpovídávala se ze všeho. Přičemž si vůbec nevybavuju, že bych ho za včerejšek viděla, natož s ním mluvila. Jen doufám v jeho taktnost, obzvlášť před mou starou známostí (která údajně měla v úmyslu stavit se taky). Její zhrzená láska a pověstná žárlivost mě děsí. Skoro čekám, kdy se přiřítí a buď zamorduje mě, nebo objekt mého zájmu, o němž jsem včera nažvatlala spoustu keců. Ostatně jako o všem co mě trápí. Byla jsem otevřená kniha s nadpisem jen si račte přečíst jakékoliv zákoutí mojí infikované duše..
Včerejšek přinesl spoustu poznání, ztrapnění, hlouposti, zvracení a kocoviny. Připadám si jako topmodelka, na kterou vyhrabali hambatý fotky. Konec mé kariéry, coby navenek slušné děvče. Snad ani sousedi už nevěří, že to dítě věčně držené zkrátka, bude poslušně uklízet doma, zatímco se za rodičema zavřou dveře. Mám takový pocit, že jsem si s paní Machalovou velice důvěrně popovídala.
Navíc jsem podezřelá z těhotenství. Asi jsem snědla něco, co mi nesedlo, mami.
Komentáře prosím zde


Temno v duši

4. srpna 2012 v 14:10 | Aduška |  Láska :)
Temnota pod oknem.
Na tu si nikdy nezvyknem.
Celý život bude nás děsit,
až jednou přestaneme věřit.
Věřit na konec zla a tmy.
Na krásné, světlé dny.
*
Temná místnost beze světla, temná duše bez víry.
Vzhlížet k naději? Na to již dávno nemá síly.
Až příliš dlouho byla sama.
Až moc dlouho byla odstrkována.
Teď už ze tmy nevyjde ven.
Už nepochopí že krásný múže být slunečný den.

Smutný konec v samotě

4. srpna 2012 v 14:08 | Aduška |  Láska :)
Na dvě půli puklo mi srdce.
Horká krev stéká mi po ruce.
Chtěla jsem ji trochu uvolnit z žil a tepen.
Ostrý nůž byl mými prsty rozechvěle veden.
Chladivá projela mi rukou jeho čepel.
Smutek z mého srdce záhy sešel.
Cítím tu lehkost tu úlevu a útěchu.
Počkat! Mé tělo padá na zem bez dechu.
Krve vydaly mé žíly mnohem víc.
A já teď pro svou hloupost musím jít smrti vstříc.
*
Dívka si chtěla jen ulehčit.
Jen že se trošku řízne a s jizvou bude dál žít.
Však krve vyteklo až příliš mnoho.
Chtěla být jen bez starostí, ale co teď z toho?
Místo v útěchu mezi přáteli, zvolila si tichý kout svěho pokoje.
To co tohle utišení přineslo nebylo dobré, nýbrž zlé.
Snad jiní se ponaučí.
Že u pláče v samotě,
jen neštěstí bzučí.
A se svými problémy vrhnou se do přátelské náruče...

Rozloučení s láskou

4. srpna 2012 v 14:07 | Aduška |  Láska :)
Chci usnout a už se neprobudit.
Už nemám v sobě sílu žít.
Slunečné dny se ve tmu změnily.
Cesta je ostrá když jdu po ní ostrými chodidly.
Už dávno vyschly mi všechny slzy.
A dech mi taky dodjde brzy.
Doufala jsem že ještě před svým koncem zazvoním u tebe tím starodávným zvoncem.
Řeknu ti tu větu co chci ti říct nocí i dnem.
Nakonec to ale zůstane jen nesplyněným snem......
*
Je to smutné, ta dívka tě tolik milovala.
I když cítila že pomalu umírá, vydala se přes celé město za tebou jen aby ti řekla "miluji tě".
Jen o ulici před tou tvou vydechla naposled.
Prosím, pokaždé až vezmeš za ruku jinou kterou miluješ, vzpomeň si na ni a sílu její lásky.
*

Sen o křídlech...

4. srpna 2012 v 14:05 | Aduška |  Láska :)
Chtěla bych o nich přestat snít.
A opravdu je někdy mít.
Jeden pár křídel černých.
Upírských či andělských.
Mávnout jimi a lehce se vznést.
Pocitem svobody nechat se vést.
Jenže tohle je jen představa prázdná.
Jen myšlenka zrádná.
Pouhý sen co se nemůže splnit.
Kéž bych se v tomhle mohla zmýlit.
Bohužel, realita je tady a je zlá.
Má křídla, jsou jen přání co se mi v nocích zdá.
Možná jednou, až najde mě láska.
Ta, pod níž led praská.
Vždyť lásky cit
může křídla dát. Vím, může je i vzít.
A pak nás nechá spadnout z výšin nebeských.
Na zem, do dnů nehezkých.

Zatímco ubíhají dny...

4. srpna 2012 v 14:03 | Aduška |  Láska :)
Lucy já vím. Moje básničky oplývají smutkem, ale.. Já nevím, neumím psát optimisticky, nějak mi o nejde... Ale budu se snažit :D
Když jsem ji četla sestře, ptala se, jestli není náhodou o ní. Ne, není, ale když už se s ní stotožnila, Chci ji jí věnovat..
Zatímco ubíhají dny,
já hledám cestu pryč.
Od reality za sny,
stále však pouhý je to chtíč.
Utéci a schovat se.
V náruči tvojí.
A ničeho nebát se,
ani budoucnosti v plné zbroji.
Tiše hledím na nebe.
Kapky vody dopadají.
Mraky zbarvily se do šedé.
V slzách deště smutek tají.
Smutek a strach,
že vše je jenom lež.
Že se mi jen zdáš.
Prosím.. Navěky mne střež.

Režie Hobita ?

3. srpna 2012 v 16:55 | Aduška |  Láska :)
Shift+R zlepší kvalitu vyznačeného obrázku. Shift+A zlepší kvalitu všech obrázků na webové stránce.
Na internet se dostala zpráva, že Guillermo del Toro se zřekl režírovaní připravováného zfilmování knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpátky =). Jako důvod uvedl, že má rozjetých už tak mnoho projektů a tak dal kvůli vytíženosti od Hobita ruce pryč. Tato zpráva mě velmi potěšila, protože po zvažování dobrých i méně dobrých režisérů nakonec padlo jméno Peter Jackson =D. Ten uvedl, že pokud si to situace žádá, ujme se režie sám, stává se tedy zároveň producetem i režisérem filmu. Podle mého to lépe dopadnout nemohlo ;). Dokonce jsem se dočetla, že by měl být film rozdělen ne do dvou, ale do tří částí... to jsou ovšem jen spekulace. Ian McKellen a Andy Serkis by měli účinkovat ve filmu najisto a nevylučuje se ani obsazení dalších herců z Pána prstenů. První části se však dočkáme až v roce 2012. Jeden díl se bude natáčet na Novém Zélandě plus-minus rok... doufám tedy, že se máme na co těšit.

Můza jménem Éowyn...

3. srpna 2012 v 16:53 | Aduška |  Láska :)
Éowyn, Bílá rohanská paní,
tvá tvář je jako nejspanilejší květ.
Nikdo však netuší co skrývá se za ní,
proč s smutně hledíš na tento svět?
Protože jsem zjistila, že se mezi vámi vyskytuje mnoho talentovaných literálů, napadlo mě vymyslet takovou věc. Vymyslela jsem začátek básničky a na vás je ji dokončit. Klidně si s tím můžete dát na čas. Moc se těším na výsledek, který úkáže jak jsme každý originální a koukáme na svět trochu jinak. Já se ji také pokusím dokončit a potom je všechny zveřejním i s autory.
Tady jen pro lepší inspiraci:
Éowyn, známá také jako Rohanská štítonoška, Bílá paní z Rohanu je neobvykle krásná světlovlasá dívka. Jediná dcera Éomunda a Théodwyn, sestra Éomera Šťastného. Je Dcerou králů, možná proto se jeví jako chladná, vážná a nepřístupná. Éowyn byla stejně jako její bratr Éomer pojmenována po prvním králi Rohanské marky, Eorlu Mladém. Celé její jméno lze volně přeložit jako "ta, která našla zalíbení v koních". Narodila se roku 2995 Třetího věku. Na této mladé ženě nejvíce zaujme její rozhodnost, odhodlanost a odvaha. Dlouho žila v Meduseldu a zasvětila své mládí péči o krále Théodena. Stále víc se jí do mysli zažírala jedovatá slova Grímy Červivce, který ji sváděl ke zrazení rodu. Toužila po volnosti, po rovnosti s muži a po hrdinských činech. Nebála se smrti ani bolesti, ale klece, kterou pro ni představovala výchova dětí, starost a péče o nemocné. Už od mala ji učili zacházet s mečem a jezdit na koni a v tomto ohledu se vyrovná i svému bratrovi Éomerovi. Ovšem vždy, když byla šance k boji, ji poslali s lidmi do bezpečí, aby se o ně postarala. Vše se změnilo po bitvě u Helmova Žlebu. Odjela s vojskem Rohirů v mužském převlečení, pod přezdívkou Dernhelm do Gondoru k Minas Tirith a po boku Smíška, se zúčastnila bitvy, kde zabila Pána Nazgulů. Později byla v Marce známá také jako "Paní štítové ruky"(Paže, jíž nesla štít, byla totiž zlomena palcátem Černokněžného krále.)
Éowyn je zamilovaná do Aragorna, Isildurova dědice, ale její láska je spíše obdiv, vidí v něm krále, obdivuje jeho moudrost, odvahu a moc, chtěla by být jako on. Po bitvě u Minas Tirith ale poznala Faramira, dědice správce Gondoru a mladšího bratra Boromira, poté poznala pravou lásku. Uvědomila si, že k tomu aby byla šťastná nepotřebuje moc a slávu, ale stačí jí právě láska. Stala se poté léčitelkou, aby mohla pomáhat slabým a nemocným. Provdala se za Faramira a společně pak pobývali v kopcích Emyn Armen u Ithilienu. Zemřela roku 3045; spolu s Faramirem měla pět dětí.
Aragorn nazýval Éowyn "Dcerou králů". Tento rodokmen jeho slova vysvětluje. Éowynina matka
Théodwyn byla nejmladší dcerou krále Thengela. Stejně jako její bratr Théoden, byla právoplatným dědicem všech jeho královských předků, včetně Eorla Mladého, který založil Rohan více než před pěti stoletími.

Příběh o lásce Berena a Lúthien

3. srpna 2012 v 16:52 | Aduška |  Láska :)
Tento příběh se mi opravdu moc líbí a patřil k autorovo nejobíbějším legendám Středozemě. Viděl v tomto příběhu sebe a svou ženu, kterou oslovoval Luthien. Po své smrti si nechali tyto jména vyrýt na hrob:
Edith Mary Tolkien
Luthien
+++
John Ronald
Reuel Tolkien
Beren
Příběh o lásce Berena a Lúthien je nejrozvinutější a nejkrásnější příběh Silmarillionu. Beren byl člověk, syn Barahira, jednoho z lidí, kteří se připojili k elfům v boji proti Melkorovi. Barahir byl na útěku před Melkorovými služebníky zabit a Beren se sám toulal několik let po krajině. Na svém bloudění dorazil do elfího Thingolova království Doriathu a tam spatřil na palouku v lese tančit Thingolovu dceru Lúthien, nejkrásnější bytost, jaká kdy na zemi žila. Ihned se do ní zamiloval a ona do něj. Jistý čas se scházeli tajně, neboť Thingol lidmi pohrdal a se stykem Berena s Lúthien by nesouhlasil. Přesto se k němu jejich schůzky donesly a Beren musel Thingolovi vysvětlovat, co dělá v jeho říši. Thingol by nejraději Berena zabil, ale přísahal Lúthien, že tak neučiní. Slíbil mu tedy svou dceru, pokud mu donese jeden Silmaril z Melkorovy koruny. Beren úkol přijal a odešel na sever.
S pomocí zakladatele Nargothrondu Finroda Felagunda a spolu s ním pronikl ve skřetím přestrojení blízko k Melkorovu sídlu, odhalil je však jeho služebník Sauron a uvrhl do vězení. V tom okamžiku padla na Lúthien úzkost. Od Melian, své matky, se dozvěděla, že je Beren ve vězení a navzdory odporu otce se vydala za Berenem. Po cestě narazila na vlkodava Húana a na jeho hřbetě dorazila k Sauronovu sídlu, kde byl vězněn Beren (Finrod již byl mrtev). Sauron chtěl Lúthien zajmout a předat ji Melkorovi, proměnil se proto v hrozného vlka. Toho však Húan porazil, Sauron prchl a Lúthien osvobodila Berena z vězení. Oba pak na čas pobývali spolu, toulali se spolu po krajině, až došli do Doriathu. Tam Beren Lúthien zanechal a vydal se opět za svým úkolem. Lúthien se nicméně vydala za ním, když se setkali, dala oběma přízračné podoby a tak dorazili k Angbandu, Melkorovu sídlu. Lúthieninou mocí prošli branou a vstoupili do sálu k Melkorovu trůnu. Melkor po ní zatoužil a proto ji hned nezahubil. Lúthien se nabídla, že mu zazpívá. Začala zpívat a Melkora uspala. Přitom mu spadla koruna z hlavy a Beren z ní vyřízl jeden silmaril. Oba pak prchali z Angbandu. Při útěku je zaskočil Melkorův vlk, Beren se jej pokoušel zastavit silmarilem, vlk jej však sežral i s Berenovým zápěstím. Před Melkorovými služebníky je pak zachránili orli a odnesli do Doriathu. Do Doriathu směřoval také vlk, kterého silmaril v útrobách doháněl k šílenství. Na vlka byl uspořádán hon, byl zabit, silmaril z něj byl vyňat a Beren jej předal Thingolovi, který následně souhlasil s jeho sňatkem s Lúthien. Beren byl na lovu těžce raněn a zraněním podlehl. I Lúthien opustila své tělo a odešla do Mandosu. Tam před Námem zazpívala smutnou píseň a dojala ho, takže oběma bylo dovoleno vrátit se do Středozemě, kde ještě jistý čas spolu žili stranou elfů i lidí. Oba nakonec umřeli, Beren, ale i Lúthien, která tak byla jedinou z elfů, jenž doopravdy umřel. Předtím však dali život několika dětem, které měly zasáhnout do osudů světa.